Bezpísemný charakter komunikace a kultury mezi Romy

Bezpísemný charakter komunikace a kultury mezi Romy

Zvláštností romštiny oproti běžným evropským jazykům je bezesporu skutečnost, že neměla až do 20. století písemnou, a tedy ani spisovnou podobu. Romské obyvatelstvo nemělo zřejmě kvůli svému postavení v původní vlasti  a později i kvůli  perzekuci ze strany majority (16.–20. stol.), možnost a snad ani potřebu vytvořit písemnou formu vzájemného dorozumívání.

V naprosté většině zůstávalo negramotné, veškeré životní zkušenosti, pravidla vzájemného soužití i poznatky o okolním světě se přenášely ústním podáním. Také bohatá romská kultura měla povahu ústní tradice. Lpění na tradicích posilovalo velmi silné vnitřní pouto romských komunit,
ovšem na druhé straně limitovala neznalost písma do značné míry možnosti kontaktu s okolním
světem, utvrzovala uzavřenost a izolaci (způsobenou ovšem mnohem širším okruhem vnějších i
vnitřních faktorů).

Ostatní obyvatelstvo Evropy, v průběhu existence agrární společnosti ve své
většině také gramotné jen z malé části, se pod vlivem rostoucí vzdělanosti a modernizace společnosti v průběhu 19. století proměnilo ve společensky a sociálně složitě strukturovaný organismus.

Proměny, jimiž prošla industriální společnost v 19. a první polovině 20. století, provázel zánik, event. postupné opouštění, ba dokonce vytěsňování původních forem a projevů její autentické, tradiční kultury.

Romové jako celek zůstávali v průběhu tohoto procesu na okraji společnosti, novodobá forma její kultury pro ně byla cizí, nedostupná a nepřijatelná. Mohla být dokonce oprávněně vnímána jako nebezpečí pro
udržování vlastního tradičního způsobu života.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *