Rok 1977 začátek IRU

Rok 1977 začátek IRU

Právě v tomto roce Mateo Maximoff začal pracovat s /pro nás neznámým / švýcarským rozhlasovým novinářem, který byl rozhořčen, že švýcarští pohraničníci odmítli pustit přes hranice hudební kapelu Schnuckenack Reinhardt s odůvodněním, že to byli „Cikáni“.

Společně přesvědčili Světovou radu církví, aby sponzorovala druhý světový romský kongres (8. až 12. dubna 1977), který se konal v centru Johna Knoxe v Ženevě.

Kongresu se zúčastnilo přibližně 120 delegátů a pozorovatelů z dvaceti šesti zemí. Kongres přijal velmi podstatnou zprávu o právním postavení Romů v západní Evropě a zaslal ji Evropskému hospodářskému společenství a Radě Evropy.

V letech 1971–1977 nebylo možné konstruovat písemné stanovy, které by mohly spojovat pouliční anarchisty západoevropských romských organizací a opatrné kulturní projevy povolené za státního socialismu. Neformální dohody vyjednané tajemníkem Grattanem Puxonem, odrážely efektivní ústní dohody vytvořené v 70. letech; kompromisy ohledně vedení, umožnily IRU uspořádat nejen Kongres 1979, ale také Kongres 1981, jehož hostitelem byla Romani Rose v Německu. Byl to poslední světový romský kongres, kterého se zúčastnily všechny hlavní frakce.    Maria Rosse se stal místopředsedou , Sait Balič  prezidentem a Rajko Durič tajemníkem.

V roce 1993 byla IRU v OSN povýšena na poradní status kategorie II. Vedení jejího prezidenta Rajka Duriče prý bylo pro politiky nevyrovnané a svévolné. Proto ho musel nahradit zástupce OSN a to neromský politik z Itálie, radikál Paulo Petrosanti.Poté co ztratil Durič uznání OSN,  vzdal se předsednictví IRU i tajemník Dr. Emil Ščuka a s viceprezidentem Victorem Famulsenem zahájili organizaci pátého kongresu, který se konal v Praze 24. -28. července 2000

 

Maria Rosse – Německý politik

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *