Rudko Kawczynski

Rudko Kawczynski

Syn Roma Juliusze Rudka Kawczynského se narodil 26. listopadu 1954 v polském Krakově.

V roce 1957 jeho rodina uprchla nejprve do Rakouska a později do Spolkové republiky Německo. Zpočátku žili nelegálně v různých městech. V roce 1959 dorazili do Hamburku, kde požádali o mimozemské pasy. Když se jeho otec stal neschopným práce v důsledku střelného poranění, které dostal během druhé světové války z rukou esesáka, musel Kawczynski po čtyřech letech školu opustit, aby rodinu finančně uživil.

Za tímto účelem prodával náramkové hodinky na hamburském rybím trhu až do svých sedmnácti let. V devatenácti letech emigroval se svou budoucí manželkou a dvěma syny do USA. Po vyloučení americkými úřady se rodina přestěhovala do Švédska, kde byli nelegálními obyvateli. Proto se rozhodl odejít do Německa.

Kawczynski se tu  aktivně zapojil do hnutí za občanská práva německých Sintů a Romů. Na vzpomínkovém shromáždění v Bergen-Belsenu v roce 1979 se setkal se sintoským hudebníkem (Stefanem) Tornadem Rosenbergem, se kterým krátce poté založil kapelu „Duo Z“. Ve stylu zpěváka a skladatele typického pro šedesátá a sedmdesátá léta jejich politické a často cynické texty popisovaly diskriminaci Sintů a Romů ve Spolkové republice Německo a litovaly pokračující represe genocidy. Současně se Kawczynski podílel na založení „Unie Rom und Cinti“ (RCU) v Hamburku, jejímž předsedou je dodnes. V prosinci 1983 se RCU stala členem „Zentralrat deutscher Sinti und Roma“ [ústřední rady německých Sintů a Romů]. V polovině 80. Kawczynski a RCU vedli kampaň za kritickou analýzu nacistického pronásledování hamburských Sintů a Romů. Jejich hladovka u památníku koncentračního tábora Neuengamme v roce 1983 vedla k vynucení přístupu k záznamům bývalé hamburské „Landfahrerdienststelle“ [zhruba: oddělení pro záležitosti týkající se cestujících lidí]. V roce 1984 podala RCU trestní oznámení na bývalou „výzkumnici ras“ Ruth Kellermann, ale obvinění byla v roce 1989 stažena.

Na konci 80. let se RCU rozešla s firmou „Zentralrat deutscher Sinti und Roma“ z důvodu politických neshod. Od roku 1988 byl Kawczynski předním zastáncem právního uznání Romů, kteří uprchli do Spolkové republiky. Při několika demonstracích, mezi nimiž byly například hladovky, protestní pochody a církevní okupace, vystupoval jako mluvčí Romů ohrožovaných deportací. Některé z těchto kampaní byly zachyceny v dokumentu Gelem Gelem – Wir gehen einen langen Weg [Gelem Gelem – We are go a long road] (rhizomfilm, Germany, 1989/91).

V gestu, které upozornilo na porušování lidských práv vůči Romům, Kawczynski kandidoval jako symbolicky nejvyšší kandidát Německé strany zelených ve volbách do Evropského parlamentu v roce 1989 – symbolicky proto, že Kawczynski, v té době stále ještě bez státní příslušnosti, neměl ani volební právo ani právo kandidovat. Od té doby prosazuje práva Romů i na mezinárodní úrovni: jako iniciátor a přispěvatel mnoha organizací a projektů, jako je „Romský národní kongres“ (RNC), „Evropské centrum pro práva Romů“ “(EERC),„ kontaktní místo OBSE pro otázky Romů a Sintů “nebo„ Evropské fórum Romů a kočovníků “(ERTF).

One thought on “Rudko Kawczynski

  1. Měl jsem tu čest být dlouhodobým spolupracovníkem Rudka, který se do romské historie zapsal svým výrazným politickým talentem a opravdovým romstvím. Škoda, že takových nemáme víc. Děkuji, že jste se ujali této práce, která představuje naše osobnosti a zároveň o nich uchovává informace
    a zprávy. Je to moc důležité pro poznání minulosti, a poučení do budoucnosti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *